Rozhovor pro MAITREU 08/2017

Moniko, jak vnímáš větu “naplnění svého potenciálu”? Co podle tebe je a jak ho lze naplnit prostřednictvím tantry?

Pro hodně lidí tantra znamená jen sexualitu, práci s tělem, zlepšení jejich sexuálního a partnerského života. Ale ve skutečnosti to tak není. Tantra je celistvý nástroj, jak převézt meditaci a pozornost do všech aspektů života. Například Vigian Bhairava Tantra obsahuje 112 meditací na 112 oblastí života a jen jedna oblast z tohoto počtu je sexualita. Další oblasti jsou například zrození, smrt, dech, smysly, hravost. Tantra ukazuje na nejvyšší potenciál člověka, což je rozvoj vědomí, osvícení.

(Monika drží v ruce šperk – yantru života a pokračuje.) Book of Secrets je pět tisíc let starý spis, který popisuje tyto boční vstupy (ukazuje na šperk) jako brány do centra obrazce, do bindu. Bindu tvoří prázdný prostor, nekonečno. A meditace fungují jako vstupy skrze tyto brány. Všechny vedou do středu. V tomto spisu se Dévi ptá Šivy: “Co je, ó Šivo, realita tvá? Kdo sídlí uprostřed vesmírného kola?” A tím je myšleno bindu. Potenciál tedy naplňuju svou cestou od povrchu ke středu.

Monika cituje: “Jsi laskána, sladká princezno, vejdi do toho laskání jako do věčného života.”

Co myslíš, že ještě dnešní ženy blokuje při pozornosti vůči jejich tělu a potřebám? Jak funguje transformace k tělu a emocím?

Před patnácti lety, kdy jsem začínala, jezdily na kurzy ještě hodně uzavřené ženy, které byly ovlivněny životem za komunismu. Dnes už jezdí ženy více otevřené těmto věcem, to vidím jako obrovský pokrok.

V Mohendžodáru začínáme u pánve a ženských orgánů. Až jakmile uvolníme a rozproudíme tuto energii, postupuje výše a pracuje s energií a tématy vyšších čaker. Hodně trénujeme návrat pozornosti k sobě, protože obzvlášť ženy, když vstoupí do mateřství, jsou převálcovány starostí o dítě, pak práce, rodina, a vše osobní jde najednou stranou.
Ve čtyřech ásanách Mohendžodára je zakódované, že se člověk vrací ke svému srdci, vědomí, sexualitě a ke svým emocím. To je základ, na kterém je potřeba rok, dva pracovat. Vidím pak na těch ženách obrovské posuny!

Tvoje jméno a Mohendžodáro je spojeno s meditačním centrem Lažánky. Jak celý tento projekt vlastně vznikal?

Centrum funguje od devadesátých let a založil ho Igor Samotný nejdříve jako divadelní komunitu. Především s rituálními divadelními hrami procestovali svět, dokonce byli i u dalajlámy. Měli možnost navštívit hodně duchovních center a všude jim to připadalo jako ve středověku. Pak přijeli do Osho centra a to byl ten správný impuls pro Igora – z divadelního konceptu přešel na cestu oshovy vize a pořádal osho meditace až do okamžiku, kdy jsem tam přišla já. (směje se)

S Mohendžodárem jsem se potkala na začátku své meditační praxe, to mi bylo asi dvacet dva a bylo to v Indii. Ale nějak jsem to vypustila. Až o pět let později, když jsem dokončila medicínu, zjistila jsem, že nemůžu pracovat jako lékař.
Asi dva měsíce jsem si zkusila lékařskou praxi v dětské léčebně v Košumberku. Koupila jsem si starou škodovku a najednou jsem ucítila tu volnost odjet, tak jsem naházela svých pět švestek do auta a ještě ve zkušební době jsem skončila. Medicína mi vzala hodně moc času a pozornosti a najednou jsem měla před sebou úplné prázdno. Říkala jsem si: “Co budu dělat?”

Napadá mě otázka, jak to vzala tvoje nejbližší rodina, že studuješ tolik let medicínu, a s diplomem v kapse ji hned pověsíš na hřebík?

Medicína se studuje šest let, ale mně se díky cestování protáhlo studium na osm. Byla jsem zapálená studentka, moc mě to bavilo.

Když mi bylo čtrnáct, umřela mi máma. S bratrem jsme žili jenom s ní, takže tím pádem skončila jakoby moje rodina. Svého tátu jsem znala jenom trochu. Pro mě tím skončilo šťastné dětství. Sice jsem se přistěhovala k otci a jeho rodině, ale už to pro mě nebyla ta rodina, kterou jsem znala.  Donutilo mě to předčasně dospět a starat se sama o sebe. A abych odpověděla na tvoji otázku, nebyla jsem v rodinném systému tak silně zakomponovaná, takže jsem při rozhodování měla ohledy pouze na sebe. Jakmile jsem nastoupila po škole do té dětské léčebny, hned jsem věděla, že to není moje cesta. Tak jednoduché to bylo!

Je svělé vidět se na křižovatce a přesně poznat, která cesta není pro mě.

Ano, to přirovnání ke křižovatce mi tehdy řekl na Srí Lance jeden tamní šaman: “Stojíš na křižovatce a neumíš se rozhodnout, kterou cestu zvolíš. To tě stojí hodně energie. Jakmile se pro jednu cestu rozhodneš, získáš obrovské množství energie.” Když jsem dostudovata a tuhle cestu jsem zavřela, energie začala proudit tam, kde mě to vyživuje dodnes.

Co si dnes představit pod pojmem žena? Jaká by měla být?

Je samozřejmě klišé si myslet, že je žena jenom laskavá, nosí jen sukně a nemá smysl pro organizovanost. V Mohendžodáru máme osmnáct aspektů ženy. Devět je “kladných” a devět “záporných”. Kráska - ošklivka, milenka – prostitutka, léčitelka – nemocná, strážkyně krbu – cestovatelka... Pracujeme na tom, abychom tyto protipóly v sobě přijaly. Pokud má žena trauma z rodiny z role hospodyně, pak je dobře, že je v tom druhém pólu. Během cestovatelského období si může vyléčit hospodyni v sobě.
To samé se nám nabízí i v mužské aspektu, protože každá máme v sobě vnitřního muže.

Sama jsem příkladem toho, že u mě můj vnitřní muž měl hodně navrch. Dělala jsem adrenalinové sporty: lezení po skalách, ježdění na jachtě… Vše se to změnilo až narozením dítěte. Takže paradoxně i systém cvičení Mohendžodára dlouho vytvářel můj vnitřní muž.
Naštěstí všechny meditace vedou do prázdného prostoru bindu, kde neexistuje dualita, ani muž, ani žena.